O pohár Naury
O tom, že chce naše trenérka Eliška zorganizovat závody se prvně zmínila už někdy v lonškém roce. Tenkrát to vypadalo hodně vzdáleně a neskutečně. Začaly pomalé přípravy, které začátkem srpna gradovaly. Já jsem byla požádaná o ušití několika pytlíčků na pamlsky a výcvikové sukně. Zvládla jsem to už během mé nemocenské v únoru. Byla jsem moc ráda, protože v současných tropických teplotách se mi nechce vůbec nic dělat. Jako 1. cenu určila Eliška tablet. A nebyla by to její nápaditá mamka Eva, kdyby nevymyslela originální balení! Místo tabletu - tabletku.A protože s tím potřebovala trochu pomoct ,strávila jsem sobotní odpoledne i s malou Tánˇou v příjemném prostředí u nich na zahradě.
V neděli jsme měli nástup na cvičáku už v 6 hodin. Všichni jsme kmitali a snažili se, aby závody začaly včas bez zádrhelu. Myslím, že se to povedlo a na vyprahlé planině se s několika minutovým zpožděním začlo běhat. V 1. běhu se Argitka diskla,protože přeskočila překážku opačným směrem, zkoušku jsme vyhrály čistým během a v agility doběhla se shozenou laťkou a odmítačkou u slalomu. Celkově jsem s jejím výkonem byla spokojena a za odměnu jsem jí do dalších veder koupila chladící vestu. Tak jsem zvědava, jestli s ní bude spokojena i ona.
Videjko mi opět perfektně vytvořila Gabka Martínková
